Blahoslavená Elekta karmelitánů

kostel_sv._Benedikta

Pražské legendy jsou nadčasové. Jsou předávány z generace na generaci a není pochyb o tom, že budou žít po staletí, jako tisícileté církve, jako je kostel svatého Petra a Pavla. Jejich hlavní hodnota není ani tak v mystickém obsahu, jako ve světské moudrosti. Starověké legendy nás povzbuzují, abychom se poučili z chyb druhých, abychom se jim ve svém životě mohli vyvarovat.
V kostele karmelitánů na Hradčanech …
V Hradčanech je karmelitánský chrám, který vám umožní vidět naši fascinující exkurzi Mystická Praha.

Obsahuje jedinečný orientační bod, pokud lze toto slovo použít na osobu. Několik století ve zvláštním výklenku za sklem odpočívá tělo jeptišky jmenovaného řeholního řádu, požehnané Electy. Kupodivu už tak dlouho sedí na židli bez známek rozkladu. Jeptiška je oblečená v bílém rouchu, velmi bohatém, ale její tělo, přestože zůstává neporušené, má nepřirozenou černou barvu.
Poslušná zesnulá Elekta.

Jak se to stalo, není známo. Stejně tak není známo, jak to soška, ​​která se vrátila mnichům, dokázala. Očividně se to neobešlo bez božského zásahu. Jsou ale známy některé detaily této dlouholeté historie. Pravda, ne tak hrozné jako chorály v kapli svatého Václava.

Když Elekta zemřela, byla pohřbena obvyklým způsobem. Ale o tři roky později se najednou zjistilo, že její rakev byla … otevřená. Vypadali a tělo je neporušitelné. Jeptišky byly překvapeny, pak vzaly zesnulého a rozhodly se umýt tělo ve víně a odvaru z vonných bylin. Kvůli pohodlí ji chtěli posadit na židli. Jen nohy neposlouchaly, nechtěly se ohýbat v kolenou. Jedna ze sester o tom řekla abatyši a ona řekla: jdi, říkají a řeknou požehnané Elektě, že během svého života byla velmi mírná – takže teď, po smrti, musí poslouchat a sedět na židli.

Přišla jeptiška a předala řád abatyši. Sotva dokončila větu, když jí pozdní Elekta pokrčila kolena a dovolila jí sedět. Teprve teď zůstala hlava nebohé nešťastnice skloněná na hrudi, protože měla zlomenou páteř. Sestra opět šla k abatyši a nařídila zesnulému připomenout, že během svého života vždy ráda hleděla na nebe – takže teď musí zvednout hlavu. Elekta tato slova překvapivě poslechla a zvedla hlavu.

kostel_sv._Benedikta